„Kdybychom nepocházeli z jiných hvězd či planet, podobně jako Malý princ, tento svět by nás nezraňoval. Neměl by nás jak zraňovat. Tento svět zraňuje něco, co je absolutně čisté a dobré v nás,“ uvažovala Terezka, když se dívala na nebe poseté hvězdami. Chtěla potkat Malého prince, ale kde ho hledat? Chtěla být s ním, ptát se, porozumět věcem a zjistit, co vše mu liška řekla, než se rozloučili.
„Možná mu řekla víc, než vím. Chtěla bych mít takovou přítelkyni, jakou měl Malý princ. I kdybych plakala.“ Terezka uvažovala o své planetě, jaká asi je a zda je tam taky růže. Viděla se, jak sedí s Malým princem na jeho planetě a pozorují 876. západ slunce. Drželi se za ruce a tiskli se k sobě. Byli ozářeni oranžovo-rudo-fialovou září. Jako dvě malé děti, kterým stačí jen být spolu a dívat se na slunce, které putuje ve stejném rytmu od východu na západ a pak nazpátek. Terezka měla chuť si s Malým princem hrát. Zavřela oči, podívala se znovu do noční oblohy a věděla, že planeta Malého prince je i její planetou. Že vše kolem světa, který je kolem ní, je jen iluze. A že Malý princ, jeho planeta, růže i liška jsou skuteční. Tak skuteční jako hvězdy, na které se dívá.
Erika Merjavá