První impulsy
I když na každé setkání přicházím se svou představou, vycházím především z momentu tady a teď, z přítomného okamžiku, jak je nastavená skupina, jaká je její energie, jaké impulsy mi jednotlivec či skupina nabízí. Vznikají první impulsy, které začneme brát do hry a tvorby a dál je rozvíjet. Impulsem může být hlas, pohyb, vztah, atd.. a dále je vzájemně rozvíjíme formou improvizací a hry.
Často začínáme zklidněním, dechem, imaginací, meditací, jednoduchým vnímáním těla, pocitů, doteku s naší fantazií. Člověk se propojuje sám se sebou, se svou imaginací, a zároveň se začínáme propojovat navzájem. Někdy začínáme přímo hrou či dynamickým cvičením, když má skupina výraznou energii a hravost.
Impulsy se rozvíjejí hrou a tvorbou
Po prvních impulsech se lekce začne stavět: kdo jsem, kdo je druhý, kdo a kde je skupina, jaké vztahy mezi námi vznikají. Sledujeme, co se mezi námi děje a kam se to může posouvat, aniž bychom něco předem vyráběli.
Poté stále více zpřesňujeme, konkretizujeme a zasazujeme jednání do dramatických situací a konkrétních forem.
Lektor a jeho role
Role lektora je vnímat, kdy se objevuje možnost dalšího kroku nebo kdy je cvičení nebo situace vyčerpaná, nenabízí další možnosti, aby se situace necyklila a nerozpadla. Tehdy přichází další impuls, posunout jednotlivce či skupinu k dalšímu pokračování. To vyžaduje vnímavost a pozornost k tomu, co prostor, tělo, hlas, slovo, vztah s druhými, atmosféra nabízí a jak se může jednání dál posouvat.
Cílem je, aby lektor dával co nejméně impulsů. Aby skupina či jednotlivec impulsy sama vnímala a zpracovávala a lektor především dával připomínky a zpětnou vazbu k dalšímu zpracování. Upozorňuje na momenty, kterých si lidé nevšimli, nerozvinuli je nebo v nich nepoznali další možnost. Dává podněty pro další zkoušení nebo upozorňuje na osobní zkušenost, kterou právě prošli.
Být aktivním pozorovatelem, nejen hráčem
Důležité je pozorování. Nejen že člověk ve skupině je aktivním hráčem, ale dává pozornost a zpětnou vazbu druhému. Zajímá se o jednání druhého, dává mu svou přející pozornost a zpětnou vazbu Všímá si a umí dát připomínku. Umí také připomínku přijmout. Nechá se inspirovat tím, co udělá někdo jiný. Dává impuls a přijímá impuls. Někdy je aktivní, někdy čeká, až to vznikne samo.
Dialog, který vede k tvorbě
Dialog v tvorbě znamená zkoušet, ladit a zpřesňovat. Někdy věci přeženeme, někdy uděláme něco méně. Někdy máme víc odvahy, jindy méně. Někdy tlačíme, někdy se bojíme, abychom netlačili.
Skrze vnitřního partnera v Dialogickém jednání a skrze hru se můžeme uvidět, jací jsme a kdo jsme v danou chvíli, a poté na to reagujeme. Vzniká to z hry a vede to znovu ke hře.
Může tak vznikat tvorba, dramatické situace a následně i různé jevištní tvary.
Nikdy nemůžeme dopředu vědět, co vznikne. Vzniká to přirozeně – ze vztahu, z impulsů, vlastní inspirací, zkoušením.
Lektor pouze vytváří podmínky, prostor, podněty, ve kterých něco může vzniknout.
Společně sebe, podněty a jednání sledujeme, rozvíjíme, proměňujeme, zpřesňujeme a necháváme krystalizovat až k nějakému výslednému tvaru nebo objevu o sobě či skupině.
A to je hra.