Skvělá kniha Gustav Meyrink Mystik od Františka Ročka:
„Ostré vidění sebe sama a druhých již nevzbuzuje děs z poznaného. V tom okamžiku se Pernath dostává do prázdného prostoru, ale těsně předtím se musí shýbnout, aby do tohoto prostoru prošel. Bez „shýbnutí“, pokorného respektování cesty, by se do prostoru nedostal a nezahlédl by, jak ze stropu padá jemný, sotva znatelný paprsek světla. Stopa k cíli. Jemná nit světla.“
…A dále…“Zasahují snad kruhy událostí teprve pak do sebe a tvoří řetěz, jestliže jejich souvislosti nerušíme tím, že stavíme plány, za nimiž se hňupovsky pachtíme, a proto roztrháváme osud na kousky, který by jinak tvořily běžný, obdivuhodně tkaný svazek?“
A k tomu ještě dnešní dušičková mše v kostele Nejsv. Salvátora s Mozartovým Requiem a kázáním Petra Vacíka, který zamyšlením o mystické smrti těch našich plánů a pachtění a následném znovunalezení života dotvořily deštivý listopadový večer Svátku zemřelých se vzpomínkou na naše zemřelé, ke kterým se časem určitě přidáme.
Erika Merjavá