Tak jsem se vrátila ze silného dokumentu „Ještě nejsem, kým chci být“ o mezinárodně uznávané fotografce Libuši Jarcovjákové, která žila trochu vždy na okraji. Malé funkcionalistické kino v Domě Radost blízko VŠE Praha, bývalý Dům odborových svazů, v 30. tých letech 20. století budova Všeobecného penzijního ústavu. Dýchl na mě Berlín, tak jak jsem ho … Pokračování textu Ještě nejsem, kým chci být
Pro vložení na váš web používající WordPress, zkopírujte a vložte tuto adresu URL
Pro vložení obsahu, zkopírujte a vložte tento kód na váš web